Pavel Muknšnábl
programování testy zabezpečení IT poradenství

Nejen prací živ je člověk. Vlastně odmala jsem měl nějaké koníčky. Od sběru rezavých matiček a šroubků v raném dětství přes lepení papírových modelů z časopisu ABC (část sbírky dosud pyšně vyplňuje prosklenou poličku) jsem se propracoval k elektronice, počítačům, audiotechnice a spoustě dalších činností a blbostí.

Vlastně většina mých koníčků je technikých a tak protiváhu hledám v pobytu v přírodě. Ostatně proč občas nevyšplhat na nějaký kopec. Zvlášt když na jeho vrchlolu je zajímavý vysílač.


PilsFree

Bezkonkurenční, nejen internetové, připojení svépomocí
V dubnu 2004 jsem doma na střeše zřídil přípojný bod do sítě PilsFree - do sítě, která původně propojovala pár počítačových nadšenců, aby mohli spolu hrát hry a sdílet data, později by získali levný a na tu dobu i velmi rychlý přístup do internetu.

V září 2004 jsem byl přijat do rady správců PilsFree, skupiny lidí, které síť fakticky řídí, a začal větší měrou ovlivňovat její chod. Přibližně ve stejné době jsme v PilsFree začali realizovat i ambicioznější projekty - budování kabelové sítě na plzeňských sídlištích Severní předměstí (Lochotín, Košutka, Bolevec) a Vinice, propojování jednotlivých čtvrtí vysokorychlostními spoji SVM. Současně s tím probíhalo neustálé navyšování internetové konektivity. Zatímco v polovině roku 2004 jsme měli do internetu cca 3Mbit přes WiFi pro celé PilsFree, v polovině roku 2006 se blížíme hranici 100Mbit, nezávisle od dvou poskytovatelů. Uzlové body na sídlišti jsou mezi sebou vzájemně propojeny optickými vlákny s přenosovou kapacitou 1Gbit. Počet zapojených počítačů se blíží 2500, připojených lidí jsou skoro 2000.

V roce 2007 už je připojených počítačů přes 5000, připojená kapacita do inetu je cca 250Mbit a plánujeme gigabit. Ve sdružení mám funkci technického radního a navíc se starám o internetové brány (NAT, povolenování netu a takovéto legrácky). Ostatně natovat 150Mbit na jednom PC je také celkem zábava.

Navíc jsem byl za PilsFree nominován a ostatními členy pak zvolen jako místopředseda sdružení NFX.CZ - toto sdružení má za cíl umožnit vzájemné propojení zúčastněných subjektů a zajistit jim co nejlevnějsí přístup k internetu. Nakupujeme IP transit (mezinárovní konektivitu), jsme členy NIX.CZ - domlouváme propojení s ostatními operátory, konfiguruji BGP router přímo připojený do NIXu.


Vysílání

Aneb jak jsem se stal radiotem.
Někdy v roce 1993 jsem si pořídil občanskou radiostanici, pak k ní ještě anténu a už jsem mohl promlouvat do etéru. V té době ještě nebyly mobily, a tak se kolikrát stalo, že člověka pochodujícího s ručkou (rozuměj takovou tou vysílačkou do ruky) občas někde seřvala nějaká bábuška, že špatně jezdí tramvaje a ať s tím kouká něco udělat. Prostě CB bylo a vlastně je nejlevnějším komunikačním prostředkem na větší vzdálenosti, a dokud nebudou telefony zadarmo, tak jím zůstane.

Shodou okolnostní jsem se na Stanici mladých techniků v Plzni připletl k radioklubu OK1KGT. Činnost v klubu má tu výhodu, že člověk nemusí skládat jinak potřebné zkoušky, protože vysílá "pod dohledem". Klub OK1KGT vysílá v pásmu 144MHz, kde se sice neděje většinou nic zajímavého, jen starší spoluobčané zde vedou řeči o všem možném. Čas od času však pásmo ožívá radioamatérskými soutěžemi. A pak je tam zatraceně plno. Účelem takovýchto soutěží je nadiktovat tomu na druhém konci (bez)drátu svoje údaje a zapsat si jeho údaje. Hodnotí se, kdo se dovolá nejdál, kdo mluví s nejvíce lidmi a podobně. Jelikož radiové vlny neznají hranice, člověk si při komunikaci s Němci, Francouzi, Rakušany, Poláky či Chorvaty procvičí i cizí jazyky. Teda většinou angličtinu. Taky není vyjímkou, že člověk se baví s Rakušanem a ten hovor končí: "Have a nice weekend and ahój." Přijde mi to docela milé.

Protože platí, že nejlepší zesilovač je pořádná anténa a nejlepší anténa je kopec, vysíláme často odněkud z terénu (tedy jak se správně říká, z přechodných stanovišť). Občas si připadám docela komicky, když na nádraží stojí parta maníků s batohama a rukou drží různé duralové tyče v nichž odborník pozná kusy antény a skládací stožár. A to kolemjdoucí netuší, že některá zavazadla ukrývají kromě věcí pochopitelných, jako jsou stany a spacáky, i předměty u trampsky vypadajících turistů poměrně neobvyklé - třeba různé kabely, vysílačky, a přenosný počítač. A taky nějaký zdroj - většinou akumulátor z auta - parametry 12V, 40Ah, 15kg - ten poslední občas bývá kritický.

Na jaře roku 2000 jsem se konečně odhodlal k rodioamatérským zkouškám, překvapivě jsem uspěl a dostal papír, kterým mi umožňuje vysílat pod vlastní volací značkou OK1PUL.


Turistika

Bydlím v Plzni - a mám to tedy poměrně blízko jak na Šumavu, tak do Českého lesa. Zatímco Šumava je stále zaplavována turisty, v Českém lese je lidí méně. A o co méně lidí o to více klidu. Snad právě proto tam jezdím tak rád. Je to fajn, jen stát nad Plzní na Krkavci. (Ti, co neví co je Krkavec si mohou pustit stejnojenou píseň kapely Semtex, a dozví se, že Kravec je kopec a že je tam vysílač. A taky rozhledna.) Stát a koukat se na panoráma západních Čech a pozorovat kopce kam člověk rád chodí. Vlastně je to divný, že z Krkavce (504+15m.n.m.) jsou vidět skoro všechny západočeský kopce. Ještě zajímavější je, že z těch kopců většinou není vidět Krkavec, natož pak Plzeň. Díky armádě a radiokomunikacím jsou na vrcholcích mnoha kopců stavby, které usnadňují identifikaci. A taky hyzdí krajinu.

A kam až že je to vidět a kdeže jsme to byli - následuje zdaleka ne úplný výčet: Javor, Ostrý, Doubrava, Koráb, Čerchov, Ebene (D), Zvon, Dyleň, Havran, Třebouňský vrch, Krašov, Klínovec ...

Bohužel od dubna 2001 je Krkavec (rozhledna a barák vedle) v soukromých rukou a rozhledna je zavřená. Nezbývá tedy než se těšit na nějaké dny otevřených dveří.


Vánoční závod 1999

Zatím nejhodnotnější akce: Radioamatérský Vánoční závod 1999. Vyjeli jsme s plně naloženou škodovkou na zledovatělé silnice. Bylo devět hodin večer, 25. prosince 1999. Směr Lázně Kynžvart, tedy jeden blízký kopec. Až pod kopec se dalo dojet, dál už to bylo horší. Čeká nás ještě šest kilometrů po zledovatělém sněhu. Nakonec auto neodolá touze sklouznout se do závěje. Nastupuje lidská síla, lopatka a chvojí pod kola. A auto opět jede. A pak hlavně nezastavovat, protože auto drží na silnici jen setrvačností a odstředivou silou v klopených zatáčkách. Ještě že je noc a proti nic nejede. Když se neudrží rychlost, je třeba opět lidské síly. Nakonec auto stojí v cíli cesty. Teď už zbývá jen kilometr a půl pěšky a budeme na vrcholu. Voláme rádiem skupinu B, která přijela už odpoledne vlakem. Hlásí, že jim vítr protrhl jeden stan. Jdeme lesem nahoru, je krásná zimní noc. Krása končí vylezením z lesa - vítr zesiluje. Ve vánici kopu ve sněhu záhrab pro stan. Ostatní zatím montují anténu a staví stožár, abychom mohli ráno začít ihned vysílat. Jsou tři hodiny v noci a konečně jdeme spát. Ve stanu, o Vánocích, skoro 1000 metrů nad mořem, ve vánici. Ráno to vypadá, že se počasu umoudří. Závod běží na plné obrátky. Pak se příjem prudce zhorší, aby ne, když vítr vyvrátil stožár. Provizorně ohýbáme anténní prvky do původního tvaru a opět stavíme stožár. Když se závod blíží ke konci, pomalu balíme. Vítr stále zesiluje, viditelnost klesá. Vyhrabujeme auto z hromady sněhu a vracíme se opět na kopec pro zbytek věcí. Když je už skoro tma, nasedáme do auta, to kupodivu startuje a jedeme po ledovce v kopce. Auto se docela drží, asi ve třetině cesty brzdíme před čerstvě padlým stromem. Další stromy hrozí, škodovka do kopce špatně couvá, ale povedlo se ji dostat za vítr, mimo nebezpečí. Jdeme do města pro pomoc, naštěstí včas přijíždí silničáři z Kynžvartu. Prý jim nahoře zůstal traktor. Rozřezání stromu trvá jen chvilku, cesta dolů už je bez překážek. Projíždíme Kynžvartem, všude je tma, vítr odpojil elektřinu. Stanovali jsme den ve vánici na sněhu. O Vánocích. Ještě nás čeká cesta domů ...

Ostatní

No co sem napsat? Mám rád vysoká místa, tedy míněno jak ASL tak AGL (nad mořem i nad terénem), spoustu zajímavých vysokých míst jsem navštívil, ale to nejlepší není úplně publikovatelné. Podobně je to s inverzními akcemi, tedy různými výlety do podzemí. Jinak velmi rekreačně lyže, voda. A taky můžu tvrdit, že jsem v letadle absolvoval o jeden vzlet více než přistání - vystoupil jsem za letu ve výšce cca 800m. Naštěstí jsem měl na zádech fungující padák, takže jsem dopadl dobře a relativně pomalu (tedy cca 5m/s - je to sice rána, ale dalo se to přečkat ve zdraví - padák OVP68/76a, 21.7.2007, Mariálnské Lázné - LKMR).